Všude vládne klid a najednou CVAK, někdo otočil klíčkem ve dveřích. Hodí do mě svoje kufry a boty. Najednou je zase všude něco cítit a nějací dvojnožci se začnou bavit. 

Takto začal další nový příběh dvojnožců, kterému já prostá dřevěná chatka Zuzana mohla jen přihlížet. Očividně byli dva. No spíše dvě. Jedna se jmenovala Tereza a druhá Marie. Nejdříve si šly do mé kuchyně nakreslilt nějaký obrázek. Kreslily strážce chatky. Pche, taková blbost! Jako bych se o sebe neuměla postarat sama. Když se zabydleli a dokreslili obrázek, přišli další dva - tedy dvě. Prý proto, že v jejich chatce je MOOOC HLUČNO. Chudák můj bratr Kryštofín, slyšela jsem, že v něm rozsypali bonbóny, vykláněli se z oken a hlavně hrozně řvali. Ty dvě se jmenovaly Anna a Tereza. Proto se potom domluvily, že jedna bude Hanka a druhá Domča, protože jejich příjmení začínala na H a D. Nakonec přišla ještě pátá - Amča. Pak už naštěstí nikdo další nepřibyl. Všude byly strašně cítit boty, ale nějak jsem to přežila. Aspoň myslím...

Další den začali být dvojnožci malinko závislí na mé ledničce, kde si nechali mrazit bonbóny. Jedna z Terek - myslím, že to byla Hanka - se začala tak smát, že celá zrudla a ostatní nevěděli, jestli se třeba nedusí, a proto přišli pozdě na hru.Ostatní si zatím představovali své strážce, potom poslepu dělali z provazu šesticípou hvězdu. Trvalo jim to fakt dlouho, ale kupodivu se jim to povedlo. Dál už si to moc nepamatuju, ale mám pocit, že hráli nějakou hru s míčem a vyráběli padáky pro vajíčka. Skok z okna přežila všechna vajíčka. Večer zmizeli dvojnožci zase s míčem na hřišti a pak vyráběli užitečné nástroje z přírodnin.

Ve čtvrtek jsem si mohla od jejich rejdění odpočinout, vydali se na výlet. To jsem si užívala ticho a konečně nebyly cítit ty boty. Večer si opékali špekáčky a odvážní dvojnožci ještě hráli na schovku.

V pátek ráno dvojnožci uklidili a odjeli. Užívala jsem si klidu a trpělivě čekala na další dvojnožce.