9. A: „Pojedeme někam na výlet?”

Sv: „Kam byste chtěli?”

9. A: „Tak nebylo by špatné někam k moři, třeba  do Itálie, ….?”

Sv: „Co kdybychom vyzkoušeli takový lowcostový trip se spaním pod širákem?”

9. A: „Cože? Tak to ani omylem? Na to zapomeňte! Nikam nejedu!”

Skauti z 9. A: „Jasně, jedeme hned!”

Na třídní výlety jezdí žáci od 1. třídy. Poznají během nich mnoho zajímavých míst, prožijí spolu různé příhody, na které mohou vzpomínat. Ale třídní výlet na konci 9. třídy by měl být nezapomenutelný a hlavně rozlučkový. Prostě jen my, spolu, naposledy. Ale každá nová zkušenost je samozřejmě vítaná. Po četných diskusích, variantách, hlasování a dodávání si odvahy jsme vyrazili pěšky ze Sedlnic směrem do zapadlé vesničky, kde lišky dávají dobrou noc. Vybaveni nalehko jsme zvládli cestu do místa určení, kde se strhla pořádná vodní bitva, zahráli si dotyk, prošli se večer do nedaleké hospůdky (cca 4 km a samozřejmě jsme měli jen kofolu a malinovku), prokecali celou noc, spali pod širákem, vyrušili různou zvěř a havěť, vyšlapali cestičku v lánu obilí, s vyplazenými jazyky dorazili na nádraží, našlapali 20 km a …… 

Stalo se toho opravdu mnoho a my budeme vzpomínat třeba na:

• nejpřekvapenějšího - pan učitel Žídek, když jsem ho z nejhlubšího spánku budila v 6 hodin ráno;
• největšího spáče - Natka, která vydržela ležet nejdéle na tenké karimatce a tvrdém betonu, přesto se vysoukala ze spacáku s širokým úsměvem;
• světoběžníka - Roman, který učil kluky na náměstí v Příboře používat hůlky;
• nejdrzejšího - Marek, když ráno vyhodil Terku z teplé karimatky;
• nejpřipravenějšího - pan učitel Žídek, který měl dokonce polštář s línou pěnou, aby se mu dobře spalo;
• nejmokřejšího - Mozi, který pod prvním splavem zahučel do vody rovnýma nohama;
• nejukecanějšího  - Danek, který prokecal celý výlet v hamace;
• největší střelu - Veronika, která při válení sudů doslova cedila krev;
• nejzarytějšího - Šajty, který i přes vůni grilovaného kuřecího a krkovičky, zůstal u cukety;
• největšího šéfkuchaře - pan učitel Žídek, který při grilování steaky doslova hladil pohledem;
• největšího pařmena  - David, který usnul až ve 4:00 ráno;
• nejotužilejšího - Adam, který si do chladné Lubiny chtěl lehnout úplně celý;
• největšího pekaře - Ríša, který nám napekl asi 50 muffinů;
• neunavitelnou - Domča, která po 20 km ještě běžela do kopce zazvonit na zvoničku;
• největšího  milovníka hudby - Katka, která vytrvale pouštěla jednu písničku za druhou, dokud se jí nevybila bedýnka;
• nejpohodovější - Terka, která neřešila vůbec nic a byla v pohodě úplně se vším;
• nejodvážnější - Maruška, která statečně překonala všechny nástrahy, ale  procházka mokrým obilím už na ni byla moc;
• nejelegantnější -  Nika, která vypadala jako by šla na trip v černých koktejlkách;
• nejpraktičtějšího - Stáňa, který si postavil stan a dokonce si ho poctivě donesl sám na zádech;
• nejhyperaktivnější -  Eva, která byla unstoppable;
• nejlepší hlášky - „Tady nejsou sprchy, paní učitelko!”, „Kam jako budeme chodit na záchod?”, „Jak je to daleko?”