Když se po povodních studénecká železnice odřízla od Ostravy, trošku jsme se báli, kam se nám podaří dostat. Vše bylo vymyšlené, plán by jasný, ale doprava kolabovala. Do poslední chvíle jsme byli jako na trní, ale nakonec vše dobře dopadlo.

Měli jsme štěstí - tak by se dal shrnout náš turistický kurz. 

Měli jsme štěstí, protože do Kopřivnice vlaky jezdily bez problémů, takže první den a výšlap na Šostýn nic nemohlo ohrozit. 

Měli jsme štěstí, protože k Lysé hoře se dá dostat i přes kopřivnickou trať, takže jsme mohli vyrazit na skoro třicetikilometrovou “procházku”. A měli jsme štěstí, protože jsme i přes totální vysílení stihli vlak s přípojem zpět. 

Měli jsme štěstí na lidi. Skvělý kastelán na hradě Starý Jičín nám zařídil krásný večer s opékáním a zajímavými příběhy. Ráno jsme se probouzeli k teplému čaji a koblížkům. Pan ředitel nám ulevil od těžkých spacáků a karimatek, takže jsme je nemuseli táhnout celou cestu k hradu. Žáci mají obdiv za to, že i když přes vysílení nemohli, stejně se nevzdali a šlapali dál. Rodiče se vždy rychle přizpůsobili všem změnám a podíleli se na hladkém průběhu.

V neposlední řadě jsme měli štěstí na počasí. Sluníčko nás provázelo celou dobu a i přes kratičký deštík ve čtvrtek jsme si náš turisťák nenechali pokazit.

Osmáků jsme se zeptali - Co si z tohoto výletu odneseš do života?

„Užívěj si s lidmi, se kterými je ti dobře.”

„Zážitky.”

„Naučil jsem se čekat na lidi.”

„Je těžké chodit zkratkama.”

„Vzpomínky.”

„Je složité chodit po značkách.”

„Vyjít horu stojí za to.”

„Že dokážu ujít i 30 km.”

„Je potřeba se občas i překonat.”

Kateřina Pašová