Kola autobusu se otáčí, řidič bezpečně projíždí klikatými uličkami obcí, které vedou do podhůří Beskyd. Rok se s rokem sešel a my, s odlesky slunce ve tvářích a trochu i napětím, co následující dny přinesou, opět míříme na Kyčeru. Oblíbila jsem si toto místo provoněné citronovým nádechem mateřídoušky, aromatickou uklidňující levandulí, kterou paní majitelka ozdobila záhony před svým hotelem a také vůní hub - když se zadaří. 

Děcka zabydlela tentokrát chatky. Těšila se na ně. Je to jiné než na hotelu. Jsou v očekávání dobrodružství, ale také pohody, vždyť se to tady jmenuje Relax Kyčera.

A už nás čekají první hry. Čutáme v lese golf, po posilnění místním obědem jdeme omrknou hotelový bazén odvedle. Je luxusní. A do večerky si zpestřujeme chvíle dalšími hrami.  Je třeba jít spát, vždyť nás ráno čeká výlet. Tentokrát prozkoumáme Rožnov. Ten si dá to, ten zas tohle…ale to už se přesunujeme do míst, kde na nás dýchá prostota obydlí a obyčejný život. Jsme ve Valašské dědině. Obdivujeme lidi, co dokázali žít takovým prostým životem, prací celý den. Ale to asi jen my starší. Děcka lítají, vytahujou svačiny, dobroty. Nejspíš si zatím vůbec neuvědomují, co jim život nabízí dnes a čím žili lidé dřív. Na rozhlednu vystoupají opravdu už jen  nejsilnější z nás, zbytek odpočívá pod ní. Sbírá síly na sestup k autobusu. A také k poslednímu večeru. Určitě  bude zase pestrý…

Kufry klaply, už jen pozametat, rozloučit se a doufat, že se sem zase brzy vrátíme. Už to ale budou nejspíš jiné “děti”…