Na začátku listopadu se z hudebny začalo ozývat …

Tuhle písničku jsem naposledy slyšela v pohádce Anděl Páně a najednou mi došlo, že je něco jinak, že se něco velkého chystá. Zpěv této písně nezapadal  do normální průměrné rutiny, kterou zažívám pět dní v týdnu, kdy se střídá zvonění se šumem desítek dětských hlasů, a pak následuje chvilka klidu, než se mé chodby opět zaplní žáky. V průběhu měsíce se objevovala další, velmi čitelná znamení: ve sklepě začalo vonět jehličí, keramická pec žhnula dnem i nocí, ve školní kuchyni zavoněly perníčky, ve třídách se rozsvítily stromečky, výtvarka se plnila ozdobami ze starých knih, kterým dětské prstíky znovu vdechly život. Cítila jsem, že se blíží událost,  která před dvěma lety zmizela z mého života. Zhluboka jsem se nadechla a začala se těšit.

Ve čtvrtek 1. 12. všude panoval čilý ruch, a tak jsem se až po setmění odvážila nakouknout do tříd, kde se normálně počítá násobilka nebo rovnice, hledá podmět nebo jižní pól. Teď to v nich vypadalo jinak. Vše bylo načančané a navoněné, cítila jsem ducha Vánoc. Zanedlouho  jsem uslyšela tlumené zvuky, které se ozývaly ze školní zahrady. Za mými okny jsem pozorovala, jak se stromeček vedle skleníku rozsvítil, jak se kolem něj sešla spousta lidí, kteří se usmívali, když poslouchali naše prvňáčky, kteří jsou s námi jen tři měsíce, ale už zářili jako hvězdičky. Sbor žáků a posléze i pedagogů zpíval koledy, které jen podpořily atmosféru  tohoto večera. Pak už jsem zkřehlým návštěvníkům otevřela dveře a oni jako přílivová vlna zaplnili mé přízemí, první a posléze i druhé patro. Nechala jsem se jimi nést a pozorovala, jak si zdobí perníčky, vyrábí ozdoby ze šišek, vánoční jmenovky, svíčky z vosku, svícny ze skleniček, nebo vánoční stromečky z papírových korpusů. Když zrovna někdo netvořil, vzájemně si povídali, prohlíželi si mé stěny, třídy, chodby. Viděla jsem mezi nimi tváře, které potkávám každý den, ale i ty, kteří už mě dávno opustili. Všichni vypadali spokojeně.

Někteří účastníci si svou návštěvu zpříjemnili vánočním punčem, čokoládovou roládou, grilovanou klobáskou, párkem v rohlíku, či hamburgerem. Odcházeli s mnoha zážitky, plnými bříšky, ale i prázdnější peněženkou, protože i tentokrát si mohli koupit vánoční věnce, svícny, skřítky, nebo výrobky z keramiky, které vytvořily děti ve výtvarce. Krásnou vzpomínkou pro ně mohla být i vánoční fotografie z mého fotokoutku.

Ještě dlouho poté, co odezněly kroky posledních návštěvníků, jsem cítila, že jsme byli tentokrát všichni (zaměstnanci, rodiče, žáci, absolventi, rodinní příslušníci) spolu, na jedné vlně, a podařilo se nám zapomenout na vše, co se děje kolem nás. Těším se, až se zase příště uvidíme, u mě - v Základní škole Františka kardinála Tomáška. 

Vaše Jednička