Jen co nám skončila vlna pandemie a s ní spojených restrikcí, izolace a distanční výuky, přišla další rána do lidské psychiky v podobě války na Ukrajině. Navíc se pomalu začínají začleňovat do škol i ukrajinské děti rodičů utíkajících před válkou. Zvyšuje se počet úzkostných a depresivních dětí, sebepoškozování a dokonce i sebevražd. V praxi se mi objevilo dítě na druhém stupni základní školy, kterému se v průběhu pár měsíců pokusili o sebevraždu tři spolužáci, což je naprosto mimo jakékoli mé chápání.

Dle nejnovějších informací na středních a základních školách působí 520 psychologů, což je jeden psycholog na 2682 žáků. Už při čtení tohoto obrovského čísla je jasné, že jeden člověk není schopen adekvátní (a vlastně vůbec žádné) péče o tolik dětí. Čekací doby dětských psychologů jsou v rámci měsíců, u těch na smlouvu s pojišťovnou si počkáte třeba i rok. Na dětského psychiatra se také velmi dlouho čeká. Co ovšem nepočká, je akutnost problému, které dítě řeší. Se zlomenou nohou také nečekáme několik měsíců, než nám ji lékař pomůže dát dohromady, nýbrž co nejdříve upalujeme do nemocnice… 

Co školní psycholog na škole dělá?

Zde budu tedy mluvit za sebe, neboť práce školního psychologa na různých školách je stejná jen v tom, že je pokaždé úplně jiná. Úplné jinou náplň práce bude mít psycholog působící na gymnáziu a ten pracující třeba v malotřídní škole na vesnici. Ráda Vás ale provedu svým dnem a tím, jak může třeba vypadat..

Pozici školního psychologa na ZŠ Františka kardinála Tomáška jsem zakládala, neboť to je pozice tento školní rok nová. První měsíce bych řekla, že jsme se s dětmi hlavně okoukávali a že jsem byla podrobena mnoha zkouškám důvěry, kdy jsem chodila do tříd s programy na různá témata a hlavně se tedy představit. Pojala jsem to otevřeně a lidsky, děti se mohly na cokoli zeptat a třeba se i dozvěděly, kdo to psycholog je, co dělá na škole a s jakými problémy za mnou mohou přijít. Snažím se působit neformálně, děti mě mohou oslovovat Kristýno, navíc nejsem od nich vzdálená tolik věkově, abych nechápala jejich specifickou mluvu a trendy – třeba na sociálních sítích.

Jednou ze stěžejních náplní mé práce jsou třídnické hodiny s celou třídou, kdy program vybíráme buď ve spolupráci s třídním učitelem dle toho, co on vidí jako užitečné, nebo si jej vybere třída v dotaznících, či je zadán jako zakázka na schůzce školního poradenského pracoviště. Krom práce na třídním klimatu, spolupráci a tvorbě přátelského kolektivu se občas v hodinách zabývám primární či sekundární prevencí na témata, o kterých se ve školách běžně nemluví. Ve spolupráci s neziskovou organizací Konsent+ a Nepornu je to například sexuální výchova a nebezpečí pornografie v mladém věku.

Krom práce se třídou trávím svůj čas na individuálních konzultacích, ať už s rodiči, žáky nebo učiteli. Jedna taková konzultace mívá 45 minut, a buď nám stačí jedna, nebo přecházíme do dlouhodobé péče. Díky ochotě vedení školy mám krásně vybavenou pracovnu, kde nechybí terapeutické pískoviště, emoční karty, polštáře a koberec na sezení a různí plyšáci a hračky pro ty menší. Pracuji s dětmi trpícími úzkostmi, ohroženými školním neúspěchem, a prostě s těmi, co to teď mají těžké a potřebují nesoudící ucho k vyslechnutí. S rodiči zase řešíme nejčastěji výchovné problémy doma nebo ve škole, kdy jim mohu nabídnout nezúčastněný pohled někoho, kdo není učitelem jeho dítěte.

Nedílnou součástí toho, co na škole dělám, je metodická opora učitelům a vedení školy. Současně jsem hodiny a hodiny své pracovní doby věnovala tvorbě plánu práce s nadanými dětmi pro tento a příští školní rok, který má potenciál fungovat dlouhodobě. S metodikem prevence také vytváříme program prevence na příští školní rok a úplně nový systém kariérního poradenství, ze kterého jsem upřímně velmi nadšená. Všechny tyto kroky ovšem zabírají velmi mnoho času, protože je třeba se ponořit do různých metodik, příkladů dobré praxe, knížek, internetového vyhledávání a obvolávání koordinátorů daných oborů. Běžný člen učitelského sboru či školního poradenského pracoviště není schopen uvolnit tolik hodin práce, proto jsem velmi ráda, že mohu být oporou a na těchto dlouhodobých projektech pracovat.

A abych Vás příliš nezahltila informacemi, tak se část svého pracovního týdne věnuji i studiu a supervizím. Současně jsem frekventantkou výcviku Terapie zaměřené na řešení, která se do škol velmi hodí, protože je krátká a zaměřená na řešení daného problém co nejefektivněji. Vzdělávám se ale průběžně kdykoli to jde. 

Tento článek bych zakončila tím, že každý můj den je jiný a každý je naprosto rozmanitý. I práce s dětmi nebo rodiči je pokaždé jiná, zkoušíme jiné taktiky a techniky. Už Lucretius vyslovil myšlenku, že to co jednomu pomůže, může druhému uškodit a naopak, proto zkoušíme a hledáme, co zabere.

Také se mi velmi málo stává, že bych ráno věděla program na celý den, a ten se ještě během dne nezměnil. Jsem tam, kde je mě třeba a že je mě třeba často. Proto nepovažuji psychologa na škole za luxus, který není potřebný, ale za základ toho, aby škola produkovala jedince nejen vyzbrojené znalostmi, ale i dobrým duševním zdravím a odolností, tak aby byli připraveni zvládat úskalí dospělého života. 

Mgr. Kristýna Jurošková, školní psycholog, ZŠ Františka kardinála Tomáška Studénka